Cvičení s cukrovkou
Cvičení s cukrovkou

Nejčastější důvody, proč se cukrovky tolik bojíme, jsou:

  • Léčba cukrovky – každý pacient vám řekne, že se bojí inzulinu, který se stále musí podávat injekcemi, což není tak docela pravda. Věda i zde zaznamenala velké pokroky v podobě inzulinových per, na jejichž zdokonalování se neustále pracuje. Přesto je aplikace inzulinu stále velkým problémem (a to zejména psychickým). Také z tohoto důvodu jsou prováděny různé studie, ve kterých se testuje inhalační aplikace inzulinu. Zda je tento směr správný, ukáže až čas.
  • Hypoglykemie (zejména pro ty, kteří si aplikují inzulin) – velmi závažný stav, který může ohrozit pacienta přímo na životě. Častěji se vyskytuje u pacientů s diabetem mellitem 1. typu. Může se vyskytnout také u pacientů s diabetem mellitem 2. typu, a to zejména u štíhlých pacientů, kteří jsou léčeni deriváty sulfonylurey či inzulinem. U obézních pacientů bývají hypoglykemie velmi vzácné. Projevuje se opocením, nutkavou chutí na sladké, pocitem na omdlení, zmateností, poté nastupuje až bezvědomí. Z tohoto důvodu se pacientům doporučuje nosit při sobě např. sladký bonbon, též průkazka diabetika by měla být samozřejmostí.
  • Držení diety – při cukrovce se MUSÍ držet dieta. Pacienti většinou MUSÍ omezit nejen přísun sacharidů (a to ve sladkostech, ale i v přílohách), ale i tuků. To pro mnohé z nich bývá velmi bolestné, dietu tak bohužel moc přísně nedrží, a když tak pouze před kontrolami u diabetologa.

Co je to vlastně cukrovka

Jaké existují typy a podle čeho je rozeznáme?

Čím dál tím častěji můžeme mezi známými, od kolegů v práci nebo třeba cestou v hromadné dopravě slyšet větu, které se každý z nás podvědomě bojí: „Mám cukrovku!“ Co to vlastně cukrovka neboli diabetes mellitus je? O jaké onemocnění se jedná a co svému nositeli přináší?

Pod pojmem diabetes mellitus je zahrnuto několik onemocnění, která, přestože se výrazně liší svým původem, mají něco společného – buď absolutní, nebo relativní nedostatek inzulinu v těle a dále zvýšenou hladinu cukru v krvi neboli glykemii. Než lékař o pacientovi řekne, že trpí cukrovkou, musí pacient splnit některá „kritéria“, která jsou pro cukrovku typická. Jedním z nich je ranní glykemie, která by měla být vyšší než 7 mmol/l. Pojďme se blíže podívat na jednotlivé typy diabetu mellitu.

Diabetes mellitus 1. typu

Jedná se o onemocnění, které nejčastěji vzniká v dětství nebo v rané dospělosti. Charakteristický je pro ně absolutní nedostatek inzulinu, což v praxi znamená, že kdyby pacienti s tímto typem cukrovky nedostali inzulin, zemřeli by. Tak tomu také v minulosti bylo až do objevu inzulinu pány Bantingem a Bestem v roce 1921. Za tento typ cukrovky žádný pacient nemůže (postihuje jak hubené, tak obézní), nejčastěji totiž bývá způsoben autoimunním zánětem (lidské tělo útočí samo proti sobě). Kromě léčby inzulinem se provádí transplantace pankreatických ostrůvků či transplantace celé slinivky břišní.

Diabetes mellitus typu LADA

(angl. latent autoimmune diabetes in adults – latentní autoimunní diabetes u dospělých)

Je variantou diabetu mellitu 1. typu s tím rozdílem, že postihuje dospělé pacienty. Ostatní principy jsou stejné jako u diabetu mellitu 1. typu.

Gestační (těhotenský) diabetes mellitus

Cukrovka, jež je spojená s těhotenstvím a která po porodu téměř u všech žen mizí. Pokud se zvýšené glykemie vyskytují i po porodu, velmi často se jedná buď o diabetes mellitus 1. typu, nebo 2. typu, který se začal manifestovat v těhotenství.

Diabetes mellitus 2. typu

Nejrozšířenější typ diabetu na světě. Každý rok jím onemocní miliony lidí. Charakteristický je zde relativní nedostatek inzulinu. Velmi typický je průběh: pacient je nejdříve na dietě, poté na jednom typu léků, pak na kombinaci léků a nakonec na inzulinu. Dříve byl tento typ diabetu znám spíše pod pojmem „stařecký diabetes“. To už bohužel dávno není pravda. Dnes se s ním můžeme setkat již u dětí na základních a středních školách. Rizikovým faktorem pro vznik tohoto typu cukrovky je OBEZITA. To znamená, že (na rozdíl od prvního) můžeme tomuto typu diabetu předcházet, a to zejména zdravým životním stylem, prevencí obezity a dostatkem pohybu. Pokud se přece tento typ diabetu objeví a pacientovi (obéznímu) se podaří zhubnout 10–15 % hmotnosti, je velká šance buď na vymizení, nebo „aspoň“ na výrazné zlepšení kompenzace diabetu. Proto všichni pacienti opakovaně od svých diabetologů slyší, že je nezbytné držet dietu.

Porucha glukózové tolerance

Někdy bývá zahrnována do tzv. prediabetu, tzn. stavu, který předchází rozvoji diabetu mellitu 2. typu. Typická je pro ni mírně zvýšená ranní glykemie (ale též nemusí být) či glykemie po jídle. Pokud pacient s poruchou glukózové tolerance změní životní styl a většinou i něco zhubne, diabetes mellitus se u něj nemusí vůbec projevit. Tento stav by měl být varováním, že něco není v pořádku a že je nejvyšší čas začít něco dělat.

Partnerem stránek je VZP ČR.
Cvičení s cukrovkou